• Tag Archives MTB
  • Horská kola

  • XC Polička

    Poprvé v zeleném dresu a hned týmová jednička! Na to, že Radim své letošní výsledky stupňuje závod od závodu a své tradiční rivaly nechává daleko za zády, jsme si už zvykli. Málokdo ale čekal, že by mohl narušit křehkou rovnováhu sil obou týmů a na chvíli (doufejme) převzít kontrolu v CGB… Chtěli jsme svěží vítr do plachet, tak ho tu máme 😉

    Na své si v neděli přišli snad všichni závodníci, kteří se neschovávali za technické problémy a poprali se s perfektně postavenou tratí a nebývale kvalitními soupeři až do konce. Hned prvním příkladem promyšleného závodu byl bezpečný a spravedlivý start. Během 1 km nájezdu po široké a stále stoupající cestě až na vrchol sjezdovky mohl každý z devadesáti startujících rychle a bezpečně nalézt optimální pozici ve startovním poli.

    Trať samotná je ukázkou kvality. Přírodní okruh v bezprostředním okolí ski-areálu je plný technických překážek, které dokonale prověří obratnost a výkonnost závodníků. Nechybí zde strmá stoupání, prudké sjezdy, rozbité pasáže, kořeny, kameny, ostré terénní zlomy v horizontálním i vertikálním směru a rychlé členité úseky, kde kola snadno ztrácí kontakt s povrchem. Obtížnost je přímo úměrná rychlosti, takže trať je rozumně sjízdná pro hodně lidí. Brněnský Anthropos má místy možná těžší trať, ale pokud jde o zábavu na biku, nasadila Polička laťku dost vysoko. K zázemí závodu taky nelze mít připomínky, protože z tohoto místa je vynikající přehled o dění na trati a pokud jsem správně počítal, každého závodníka je odtud vidět 4x během jediného okruhu, který z 90% vede lesem! Kde jinde tohle mají a kde jinde Vám v cílové rovince usmaží čerstvé palačinky 😉

     


  • Trans Brdy 2018

    Z reportáží v médiích to tak nevypadá, ale ve skutečnosti to moc povedený závod nebyl a ten, kdo přijel férově zazávodit a poměřit síly s kamarády a kolegy, odjížděl z Dobřichovic pravděpodobně zklamaný. Skupině vandalů se totiž podařilo těsně před závodem a v jeho průběhu poškodit nebo pozměnit značení tras a prakticky tím znehodnotit výsledky, protože každého závodníka tato událost postihla trochu jinak.

    Startoval jsem ze 3. řady a jakmile jsme opustili asfalt, vše pohltila hutná vlna prachu. Směrem dolů bylo vidět po náboje. Chvilku poté došlo nalevo za mnou k těžkému pádu 2 závodníků ve velké rychlosti. Během zápolení o vlastní zdraví, jsem periferně zahlédnul kola a lidi v luftu, nic víc. Netuším, kdo takové nájezdy plánuje a kdo o ně stojí, je to pořád dokola.

    Pak přišel pořádný krpál, zmizel prach a začalo se závodit. Mírnou ztrátu pozice z nepříjemného nájezdu jsem rychle získal zpět během 3.5 km dlouhého stoupání na Chlum. Zlom nastal na 13.9 km. Jel jsem uprostřed 3-členné skupinky. Ten na konci zařval, že jedem špatně a měl zdánlivě pravdu. Na stromě byl křížek, který obvykle značí vybočení z trasy. Za námi ještě nikdo nebyl, a tak jsme to strhli doprava dolů po mlíku. Ani ne 100 m sjezdu a v protisměru se objevil Bouda. Bylo jasný, že je zle. Začalo se diskutovat, co a jak, kdo co kde viděl a neviděl a odzadu dojížděli další. Tady ten závod fakticky skončil i přes různé úvahy v článcích o vydařeném otvíráku. Postupně tam zmatkovalo asi 50 borců s ambicemi na bednu. Bouda a pár dalších se vrátili na původní trasu. Já zůstal ve větší skupince, protože sabotáž jsem nedomyslel a značku viděl zřetelně. Pokračovali jsme dolů. Další křižovatka bez značení, další zastávka a debata co dál. Někdo s mapou na řídítkách se ujal vedení a díky němu jsme vystoupali zpět na původní kótu o pouhých 200 m dál, než jsme trasu opustili. Ten úsek trval v mém případě 4:59 min a ostatním v závislosti, jak do té pasti dojížděli.

    Po návratu na značenou trasu se situace zdánlivě uklidnila. Pohyboval jsem se na čele skupiny a na dlouhých rovinkách před námi nikdo nebyl. Z omylu mě vyvedl nějaký člověk podél trati, který na otázku, jestli před námi někdo je, řekl že „jo, asi 100 lidí“. Nechápal jsem, jak by se tam asi mohli dostat, když při návratu na značenou trať, ani dalších 10 km tvrdého tempa nikdo nebyl. Peklo začalo přibližně od 25. km, kdy se na trati postupně začali objevovat závodníci se startovními čísly několik set. Hnali jsme to dopředu jako smršť a nebylo to nic platné, lidí spíš přibývalo. Vypitý a ucpaný bufet na 30. km hovořil za vše, minul jsem ho, i když mi docházela voda. Před smrtí žízní mě zachránil bidon na 2. bufetu, který mi podal neznámý spasitel/ka. Táhlý kopec na 42. km byl frekventovaný, asi jako když se vyvalí turistický zájezd z autobusu a to jsme byli v poslední třetině závodu.

    Do cíle jsem přijel 21. na konci sil, protože skoro celý závod probíhal ve velkém stresu a dohánění ztrát. Přesný tachec na řídítkách ukazoval 63.0 km / 1590 m (tlakoměr) a GPS v kapse 62.0 km / 2050 m. Tahle stříbrná medaile KPŽ bude vždy vyvolávat otazníky. Výsledky jsou téměř k ničemu, protože dopředu se nejasným způsobem dostalo hodně lidí a naopak řada borců s ambicemi odstoupila v průběhu zpackaného závodu, což v daném případě nepovažuji za slabost. Ti, co sjeli kvůli poničenému značení ze hřebene až někam do údolí, se popsaným problémům možná jen zasmějí…

    Dílo zkázy v Dobřichovicích dovršili gauneři, kteří kamarádovi během pár vteřin ukradli závodní kolo, které měl ve stojanu v areálu zázemí KPŽ před stánkem s občerstvením tak, jako desítky dalších lidí. Tady už končí zábava a začíná zamyšlení, jestli tohle je efektivní způsob závodění pro amatérského sportovce, který musí všechny ztráty vykrýt jinou prací.

    Trať závodu přitom není špatná a rozhodně ne zadarmo, ale bohužel leží v místech, kde je vysoká koncentrace různě zaměřených lidí, mezi nimiž vzniká velká nevraživost, vedoucí k tak nepochopitelným věcem, jako opakované zamčení lesní závory těsně před průjezdem oficiálně organizovaného závodu…

    Organizátorům KPŽ budiž ke cti, že tuto složitou a nepříjemnou věc řeší a vydali k tomu srozumitelné stanovisko. Osobně si myslím, že tlačit XCM závody do takhle exponovaných oblastí, znamená čelit řadě zbytečných problémů bez efektu.

    Odkazy:

    Záznam trasy GPS


  • Chřibská 50 2018

    Těžko si představit lepší zázemí pro dějiště cyklistického závodu, než výstaviště Floria v Kroměříži. Zvlášť v takový den, jakým byla prosluněná, téměř tropická sobota. Moderní areál „o velikosti čtyř hektarů obsahuje dvě výstavní haly, jeden hektar zastřešených pavilonů, šest jedinečných tematických zahrad a unikátní Dětský a sportovní svět, který nabízí desítky atrakcí pro děti i dospělé. Kolem výstaviště je parkoviště pro dva tisíce vozů. Celý areál je možné projít suchou nohou, což eliminuje vliv nepříznivého počasí. Samozřejmostí je moderní zázemí, pevné stánky, restaurace, ozvučení, ostraha, WC, zázemí a prostory pro doprovodný program.“ To vše dává závodu jedinečnou atmosféru.

    Aleš a já jsme měli z loňska vyjetou pozici v 1. vlně, zatímco Radim a Měřák si to museli odpracovat od spoda. Radimovi loni povolilo lanko od šaltru a nedojel. Péťa se na krátké trati řadila s ambicemi, odpovídajícími letošnímu nájezdu 75km.

    Start Chřibské padesátky, to je nefalšovaný masakr. Úvodní 4 km klikatého asfaltu připomínají ruskou ruletu. V pletonu je nervozita, každý chce dopředu, zepředu je to zazděné zaváděcími auty, neustále se mění směr i profil cesty, závodníci se na poslední chvíli vyhýbají chaoticky odstaveným autům, které se náhle vynoří odněkud z balíku, jede se na milimetry a brzdí se na krev. Drsňáci to berou po chodníku, po poli, škarpou, prostě kde se dá, není jim svaté vůbec nic. 😉 Celé to probíhá v rychlostech přes 40 km/h a s odstupy 0-30 cm. Komu se to nelíbí a nechá si nepatrný únikový prostor, okamžitě se propadá dolů. MTB je tvrdý sport a platí tady víc, než kde jinde, princip kolektivní viny, kdy za malou chybu zaplatí i všichni okolo. Nájezd do terénu je úzký a nepřehledný, ale konečně do kopce, konečně se to trhá, konečně každý za své. Byl jsem tam odhadem čtyřicátý, mírně se propadnul, ale jako zázrakem bez úhony. Nasadil jsem svižné tempo a na 6,5 km se překvapivě, podle známých tváří, vyloupla čelní skupinka. Chvíli s nimi, chvíli bez nich, chvíli i na špici, ale v ostrém stoupání na 9. km za to trhli a urvali nás. Zůstali jsme vzadu 2 a vydýchávali tu stíhačku po startu.

    Podruhé jsme je dotáhli na 18. km a zdálo se, že čelo závodu nikam nespěchá, asi čas oběda. Hostina skončila a stále nic, tak jsem skupinku drze předjel a jel si svoje. Několik kilometrů odpracovaných na špici ve svém tempu mi sedělo, ale na 27. km ve sjezdu bohužel přišel první defekt. Začal mi plavat předek. Vydržel jsem ve skupině až na 32. km, kde byl bufet. Měli tam i kompresor, ale jak naschvál vyletěla hadice z koncovky. Druhý pokus klasickou pumpou byl úspěšný, zdržení ale nepříjemné. Netrvalo ani 3 km a cítím pokles tlaku v zadní gumě. Těžko říct, jestli ty defekty spolu souvisely a jestli bok nebo běhoun. Zatáhlo se to samo, ale podezírám bok, vzhledem k pomalému poklesu. Vydržel jsem ještě klikatý sjezd lesem, ale pokračovat na tom zbývajících 15 km do cíle se mi nezdálo, nejelo to. Kapesní pumpou jsem dofukoval těsně po nájezdu na asfalt na 37. km za povzbuzování silničářů, kteří se přijeli podívat na závod. Předjížděli mě lidi, které už jsem 2x předjel; po startu a po 1. defektu a bylo jasné, že dobře rozjetý závod bere za své. Ohlédnu se a necelých 500 m zpátky se žene od pohledu tvrdá skupinka borců, kteří už z dálky nevypadali jako děti, vracející se ze školky. Vypadali jako rozjetý náklaďák, který smete všechno, co mu stojí v cestě. Na úniku před těmi zabijáky jsem se posunul ještě o 1 místo vpřed a s pokorou přijal 11. flek. V kategorii to stačilo na stříbro za Kájou Hartlem, který je ve 40letech stále schopný udávat tón těm nejlepším.

    V cíli jsem dostal čočku od velitele, ať už se vy…u na ty lehký gumy a jezdím to, co ostatní. Obratem mi vyjmenoval, co všechno jezdí ostatní, kolik to váží a měří na výšku, na šířku, na délku, jak se to chová na asfaltu, v terénu, za sucha, za mokra, v náklonu, pod zátěží, pod brzdama, pod parou, jaký to má specifický valivý odpor na referenčním přístroji a jak laboratorně změřené hodnoty korelují s wattmetrem v reálném provozu + skryté vlastnosti, o kterých zatím neví ani výrobce, a jaká je závislost všech těchto parametrů na opotřebení… Vzrušenou diskusi přerušila dobrá zpráva, že letošní výsledek mu v klidu stačí na start v 1. vlně příští rok, což je, přes chronický boj s nachlazením a jarní nepohodou v intenzitách, dílčí úspěch. Chvíli na to dojel vždy dobře naladěný Měřák, který opět nezvládnul zprovoznit Supa a stejně jako v Morkovicích objel celý závod na zimáku z nejlevnějších součástek Force, bez náznaku vyčerpání. Možná díky tomu neměl technické problémy a závod mu sednul. 10 minut ztráty na Aleše, je v takových podmínkách považováno za přijatelný výsledek. Spokojenost záhy ještě vygradovala výhrou piva v tombole. Péťa si přijela ve 2. polovině své kategorie a dovršila tím první letošní stovku. Výrazný zážitek byl ztráta bidonu, který v zápětí rozjela soupeřka (nechtěně), takže naše jediná žena na startu závod dokončovala v hypotonickém kómatu. Dramatické zlepšení jsme ale mohli vidět v přímém přenosu u Radima a myslím si, že proti loňskému podzimu to posunul ještě o kus dopředu. Radim dal všem jasně najevo, kdo je držitelem brněnského poháru horských kol za rok 2017. Jen tak dál, už za 14 dní si ho vypůjčíme na CrossCountry v Poličce pod značkou Poháru Českomoravské Vrchoviny, kde pokud všechno vyjde, pojede svůj životní závod v barvách CGB 😉

    Fotogalerie:

     


  • Morkovské bajk 2018

    Těsně po startu to vypadalo, že čelo závodu bude muset změřit síly s traktorem, který se objevil na trase základního okruhu. Ke střetu naštěstí nedošlo, protože rozjetý peloton se na pokyn pořadatele stočil ostře vlevo, v důsledku letošních změn v zaváděcím okruhu. Ke Kapli se stoupalo po nové stezce na východ od původní trasy, dále k hájence po lesní cestě a odtud už po známé trase. Vylepšené technické úseky se tedy jely na dlouhé trati celkem 3x a díky tomu byl celý závod živější a vydatnější.
    Závodilo se téměř za sucha s výjimkou technického průjezdu potokem, kde se hned v prvním kole vytvořilo opravdu kluzké bahýnko (já měl skóre vyjelnevyjelvyjel). O co tam zhruba šlo a jak vážná situace chvílemi byla, ukazuje tento záznam, z něhož se bohužel nedozvíme, jak dopadli největší borci, protože začíná asi 30. místem. Pouze silný vítr a místy plastický povrch, kde to nejelo, mírně komplikoval jinak dobré podmínky.

    Naše červeno-zelená sestava 2 spřátelených klubů nezačala sezonu zrovna ukázkově, protože 3 ze 4 borců oslabila viróza. Aleš se rozhodl vynechat závod úplně a Měřák s Radimem startovali i v oslabení v duchu „co tě nezabije, to tě posílí“. Oba zvládli závod dokončit, takže palec nahoru za statečnost. Mně se komplikace naštěstí vyhnuly a mohl jsem jet naplno. Už za 14 dní bude příležitost pokračovat v Kroměříži, baště našeho velitele.

    Úroveň a organizace MTB závodu v Morkovicích má subjektivně rostoucí tendenci. Dostatek pořadatelů vykrýval všechny důležité body na trase, mobilní oddíl záchranářů byl připravený k okamžitému zásahu v terénu, nové úseky, přesná časomíra, online výsledkový servis, mytí kol, občerstvení, zázemí a další služby, které jsme ani nevyužili. Závod nabídl hodně muziky za málo peněz a přilákal řadu sportovců k ostrému tréninku i poměření sil na úvod letošní sezóny.

    Odkazy:
    Velikonoční sobota na Morkovském bajku (Cykloserver)
    Výsledky (RaceResult)


  • Morkovice – první dojmy

    Když včera velitel sundával své závodní nádobíčko po zimní generálce ze střechy auta na prvním společném tréninku, všechno jen zářilo. Ještě ve 2/3 okruhu se zdálo, že by to mohl přivézt zpátky. Jenže zlom nastal v poslední třetině trasy. Je tam nová singl pasáž, 2 menší skoky, ale čert to vem, bylo tam i bahno… Hodiny svědomité práce mechanika padly po pár metrech jízdy v zapomnění. Zdá se, že Morkovice budou pro velitele pro letošek tabu a jestli přijde avizovaný déšť, nemusí zůstat jen u něho. V neděli se k nám připojil Radim. Vypadalo to, že trénuje, ale ve skutečnosti si přijel zjistit, kolik zelených v sobotu dostane. Na jeho nástupy bleskově reagoval Měřák, který má v této sezóně slušný tah na bránu z posilovny i zimní přípravy. A hlavně má nový převodník, takže mu nebude padat řetěz.

    Situace na trati:

    • Nájezd do terénu – polňačka i Ořechovka OK, terén zavlhlý, jede to.
    • Lesní zpevněné cesty zavlhlé, rychlé, nikde nic nehází.
    • Odbočka ze silnice sjízdná, ve výjezdu to hrabe, vzorek se nečistí.
    • Sjezd do Litenčic podmáčený, trochu plave, s opatrností se dá povolit, spodní pasáž čistá.
    • Výjezd alejí k hájence pevný, čistý.
    • Oblast černého lesa je zajímavá, ale všude bahno, jede to driftem a jenom dolů. 1. skok přehledný, 2. (menší) jsme nezkoušeli – hluboké bahno pod.
    • Přes rygoly nikdo nic nevymyslel, sjezdaři ať si jedou co umí, my pojedem základní variantu pro slabší povahy: na posledním rygolu udržet nervy a dobrzdit to pod 30km/h, těžiště za sedlo a nechytnout kopanec do zadního kola. Protisvah je mírně odkloněný doprava, vidle půjde nadoraz a naději může zhasnout žvejknutá guma. 35km je bez šance.
    • Černý les pod černou oblohou přes čiré brýle nevýrazný, nezaujal, bylo vidět skoro všechno.
    • Koryto potoka jsme vynechali, v teréninku nikdo nejevil zájem.
    • Na cestě nový ytong. Nedá si říct a vozí další svinstvo do lesa. Dělá to dojem, že vloni zboural starou vanu a letos podezdil novou – ytongem. Snad mu chvíli vydrží. Naštěstí je vyjetá pěšina okolo, takže nám to nevadilo.

  • Trénink na Morkovice

    Pokud stav terénu dovolí, v neděli vyrazíme zahřát pnuematiky přímo na závodní trať do Morkovic. S napětím čekáme na zprávy od Měřáka, jak to tam vypadá, protože velitel jasně řekl, že do žádného marastu nepojede (aktuálně má čisté a voňavé kolo).


  • 14 dní do startu

    2 týdny před prvním letošním startem jde do tuhého. Teplé jarní počasí minulých dní nás pobídlo přitáhnout ostruhy a je zřejmé, že v maximálkách to ještě nehraje. Uvidíme, jak se projeví letos o něco vyšší objemy zimní přípravy, kde Aleš se dostane přes 2000 km a zbytek okolo 1500.
    Začínáme stejně jako vloni v Morkovicích na poměrně rychlé trati. Mezi zdejší zajímavosti patří průjezd extrémně černým lesíkem, kde není vidět ani ten, co jede před námi. Je dobré si vzít tmavé brýle, které umocní pocit naprosté beznaděje. V jiném místě narazíme na několik po sobě jdoucích příčných rygolů, které místy dosahují nečekané hloubky a záludně se otevírají v rychlosti, kdy už nejde nic dělat. Dopadová zóna je sice poměrně přehledná, ale i tak je potřeba se rychle sebrat, odklidit příp. trosky kola a někam zmizet, než dopadne další. Najet si tohle místo přitom moc nepomůže, protože v rychlosti, s jakou se tam člověk přižene v závodě, se to chová uplně jinak. Mezi další vychytávky patří průjezd blátivým korytem potoka, aby bylo za každého počasí jasné, kdo závodil a kdo ne.

    Morkovské bajk

    Poslední specialitou nejen této trati je stavební odpad, navezený na cestě ke konci okruhu. V ČR jde evidentně o standardní způsob ekologické likvidace jakéhokoliv materiálu. Zde se zkouší odolnost pneumatik a jen čirá náhoda rozhoduje o tom, jestli závodník chytne kachličku naplocho nebo kolmo. Většina trasy pak vede po lesních cestách s několika blátivými úseky + asi 1 km stoupání po asfaltu. Za rozumného počasí je to příjemný závod, a tak nezbývá, než si přát rozumné počasí.


  • Dalečín roztáčí další ročník!

    Chtěli jsme to, věřili, doufali … a ono to vyšlo!
    Cyklogang i pro letošek získává exklusivní pozvánku na závod, který nenajdeme v žádném cyklo kalendáři. Důvod? Chtěli by tam všichni. Termín akce najdeme na tajném místě. A v daném případě to vypadá tak, že velitelovi nebudou stačit ani rozdvojené osobnosti, až bude dělat šichty na tuto sobotu.