• Tag Archives MTB
  • Horská kola

  • Stoneman

    Chceš se vrátit ke svým kořenům, chceš si užívat přírodu a chceš se nechat zavést do světa plného emocí – k pocitu, o který by při bikingu vlastně mělo jít: ne o výkon, ne o techniku, ale o zážitek v přírodě – STONEMAN MIRIQUIDI – je přesně to co hledáš, 163 kilometrů vedoucích přes dvě země a devět vrcholů, stačí jen chtít …

    Byly to skoro tři roky, co nám náš kamarád Olíno pln nadšení z právě dokončeného zlaťáka nadělil startovní balíčky s tím, že tohle prostě musíme zažít, nápad se nám zdál dost blbej na to, abychom to nezkusili, navíc když se dobře vyspíš a dáš to za den máš zlatou sošku, dost dobrý ne? Stačilo jen najít vhodný termín a k němu objednat odpovídající počasí a už frčíme směr Krušky.
    Ubytovali jsme se na Božím Daru, strategicky výhodné, přímo na trati. Finišer kartu jsme měli ráno odevzdat hned přes kopec v Oberwiesenthalu, to jsme si omrkli den předem v rámci vyjížďky, zkusili jsme si projet Bikové okruhy Lukáše Bauera a Jense Weisfloga a se slepicemi vyrazili do regálu. Ráno jsme vstávali velmi brzo, délka a převýšení budily respekt. Vyráželi jsme v 5:30 s prvním světlem a první štípání karet proběhlo za východu slunce na Fichtelbergu. Trasa je krásná, perfektně značená a nevynechá jedinou rozhlednu v okolí, tam je vždycky možnost nějakého občerstvení. Krásně to odsýpá, pořád je na co koukat. Kolem desáté se na nás převrátilo nebe a my zmokli jak psi. Vzhledem k tomu, že byly hlášeny třicítky to bylo celkem osvěžující.
     Na německé straně není žádný problém s občerstvením, lidé mají colu v plechu venku v kýblech před domem a kasičku na drobné hned vedle, pro bikery nechávají  otevřené zahrádky s možností dopustit si vodu, nebo si udělat servis na kole. Česká strana je o poznání horší a nevyplatí se moc taktizovat, prostě když můžeš najez a napij se! Při téhle délce (163 km) jsme zvolili naprosto pohodové tempo, pauzu na oběd jsme dali pod single traily v Rabenbergu, výborné špagety, další jídlo pak kousek pod Klínovcem, tam proběhla palačinka. Jelo se nám opravdu perfektně, tak nás  nerozhodila ani závěrečná třešeň na dortu v podobě stoupání z Jáchymova na Klínovec, to bez mluvení snese srovnání s kopci z naší oblíbené Sella Ronda Hero. Po posledním štípnutí karty na Klínovci hurá na hotel vyměnit finišer kartu za zlatou sošku a honem na večeři. Vítej v Česku bratře, my už nevaříme! Odměnili jsme se vyprošeným utopencem.
     Celkem to dalo 165 km a 4 300 metrů převýšení i s jídlem za 14 hodin a tak jsme si přivezli Zlatého Stonemana. Moc se nám to líbilo a rozhodně se to vrátíme zopakovat.
    SPORTU ZDAR, Dušan S Janou


  • Pozvánka Soběšická Mulda 2018

    Milí přátelé horských kol,
    zveme vás na 22. ročník Pell’s Soběšické Muldy a 17. ročník Autonova Muldičky které se budou konat v neděli 14. října 2018 na obvyklém místě na Lesné.
    Nezapomeňte se, prosím, přihlásit na závod na webu předem a pokud vás v rodině jezdí víc, tak se přihlaste i do soutěže rodinných týmů.

    Za pořadatele ze z.s. Defekt vás zdraví Zdeněk Bartoš.

    Soběšická Mulda v podání loňského vítěze Brněnského poháru horských kol Radima Konečného!

  • Jeli jsme HoPáDal 2018

    Už počtvrté v řadě měli závodníci Cyklogangu příležitost startovat v nevšedním závodě horských kol v Dalečíně. Tenhle závod, situovaný v divokém terénu Vírské přehrady, od začátku vnímáme jako prestižní záležitost a dnes už i tradici. Pohostinnost a přátelská atmosféra pořádajícího spolku Cykloklub Dalečín znovu překonává vše, na co jsme během sezony zvyklí.

    Kvalitní zázemí, vynikající občerstvení, spousta originálních dárků, zajištění tratí, časomíra, výsledkový servis, slavnostní vyhlášení, dětské závody… to vše je prací mnoha místních lidí, kteří každoročně spojí své síly a vytvoří jedinečné podmínky pro sportovce. Jim patří velký dík.

    V 10h dopoledne ale odhazujeme sentiment a mobilizujeme síly na to, co nás čeká. Trať závodu tady zkrátka není a nikdy nebude zadarmo. Na startu navíc stojí silní soupeři z regionu, kteří už si „přiměřené“ tempo pohlídají. Startovní pole ale není jen první lajna. Hned za zády máme kvalitní sportovce, kteří očividně nečekají na den, kdy jim „vizionáři“ namontují na kolo motor, nebo Nutrend namíchá nový gel. Nepochybují o tom, co dělají. Vědí, že sílu, vůli a odolnost získanou v tréninku, zúročí nejen v závodě, ale především v běžném životě, že to jsou spojité nádoby. Meziroční zlepšení zdejších závodníků dává jasnou odpověď, jak společnost v této části Vysočiny vnímá sport. Domácí letos měli co slavit a předvedené sportovní výkony slibují velké drama v bitvě o přední pozice příštích ročníků. Pro Cyklogang bude ctí, opět být u toho.

     


  • Výsledky HoPáDal 2018

    Ahoj závodníci,
    zasíláme výsledky MTB závodu HoPáDal 2018.
    Děkujeme všem za účast, podporu a předvedené sportovní výkony.
    Těšíme se na setkání opět za rok v Dalečíně na 5. ročníku HoPáDalu.

    Zdraví
    Cykloklub Dalečín

    Výsledky – HoPáDal 2018 – Děti

    Výsledky – HoPáDal 2018 – Trasa A-celkově

    Výsledky – HoPáDal 2018 – Trasa A-kategorie

    Výsledky – HoPáDal 2018 – Trasa B-celkově

    Výsledky – HoPáDal 2018 – Trasa B-kategorie

    Výsledky – HoPáDal 2018 – Trasa B-ženy


  • Pozvánka HoPáDal 2018

    Ahoj všichni bajkeři a fandové cyklistického sportu,

    všechny by jsme rádi pozvali na již tradiční cyklozávod v krásné krajině okolo Vírské přehrady, který se koná 25.8.2018 v Dalečíně.

    Všechny důležité informace získáte na webu dalecin.cz

    Přihlašujte se prosím na email cyklodalecin[zavináč]seznam.cz – trať (A nebo B), příjmení, jméno, rok narození, klub nebo obec

    Pro přihlášené do 14.8.2018 budeme mít upomínková trička s logem závodu.

    Všechny Vás rádi přivítáme na startu nebo jako fanoušky v areálu na bahnech.

    S pozdravem organizační tým HoPáDal


  • Hlinecký hřebec 2018

    Hlinecký hřebec je závod, kde to celé začalo, tady se v roce 2016 zformovala skupinka lidí kolem velitele Aleše Peprného a brzy na to Cyklogang jmenoval svůj závodní tým. Jak jsme si potvrdili i tuto sobotu, ani po absolvování desítek MTB soutěží naše vášeň pro horská kola nevychladla.

    Hlinecký hřebec 2018 – start trati 46km

    Úspěch týmu od začátku stojí na mimořádných schopnostech našich borců poradit si v jakýchkoliv podmínkách. Jinak si totiž nelze vysvětlit fakt, že Cyklogang obhájil loňské stříbro v týmové soutěži, přestože Měřákovi během závodu upadlo zadní kolo…

    Hlinecký hřebec 2018 – Měřák

    Nefunkční řazení na obou koncích 12-ti rychlostní kazety Sram Eagle, jako první příznak problému, nebyl pro našeho borce dostatečný důvod něco zkoumat a pokračoval v tvrdých podmínkách hlinecké trati s rozsahem převodů dětského kola Dráček. Zastavil, překvapivě, až když mu upadlo zadní kolo i s kazetou a bleskově lokalizoval závadu v povolené ose 12x142mm. V tu chvíli bylo rozhodnuto, stačilo nalézt osu, kolo a zbytek kola, probodnout to celé dohromady skrz karbonovou zadní stavbu a pořádně utáhnout. Náš jezdec, jakoby tušil, že právě tady se rozhoduje týmová bitva o stupně vítězů, umínil si, že v Hlinsku před sebe už nikoho nepustí. Ani velitel nemohl konstatovat úplně hladký průběh závodu, když pohledem na spektrum své tepové frekvence odhalil, že mu nechutná ionťák. Obrat k lepšímu nastal bezprostředně poté, co vypustil obsah svých nádrží na pole a natankoval nové tekutiny na nejbližším bufetu. Aktuální data ze všech možných snímačů najednou začaly dávat smysl a velitel se zodpovědností sobě vlastní dovezl do cíle svůj příspěvek k celkovému umístění našeho týmu.

    Hlinecký hřebec 2018 – Alda (velitel)

    Organizátoři hřebce se vrací ke kořenům, což platí symbolicky i doslova. Kořenů a klacků bylo na trati požehnaně a pro některé borce to bohužel znamenalo nedobrovolný konec závodu a návrat do servisu, i takový je sport. Trať hřebce je atraktivní především díky několika vydařeným úsekům. První „hotspot“ je fyzicky i technicky náročné singl stoupání těsně po startu. Úsek, sjízdný asi pro třetinu startovního pole, je navíc záludný tím, že začíná v místě, kde závodníci ještě nejsou rozřazeni podle výkonnosti. Zmatenou situaci na startu letos dovršil incident, kdy organizátor vykázal domácího borce z TOP 10 na konec startovního pole a prakticky ho tím diskvalifikoval z bojů o bednu. Po živelném výjezdu na Hradiště se trať i emoce zklidní a to, co zbylo z pelotonu, pokračuje rychlými úseky v lehkém terénu po cestách a pěšinách. Druhý hotspot leží na Ratajích na 30. km. Jedná se o zábavný trail po kamenech a kořenech v korytě potoka, kterému letos předcházel nový klikatý úsek mezi stromy. Fyzicky to těžké není, ale technicky ano, protože na velkých ostrých kamenech hrozí průraz pneumatiky. Třetí zajímavé místo je od 40. km, kde se závodníci spouští roklí podél potoka dolů k Chrudimce. S uměle budovanými traily to nemá nic společného, terén je drsný, pěšina jen lehce projetá, klacky, kořeny, kameny a členitý profil. V těžších úsecích je doskládáno pár kamenů, jinak čistě přírodní povrch. Finální sjezd do cíle po strmých stezkách svahů hlinecké sjezdovky je pak odměna pro všechny, kteří okruh dokončí. 100 výškových metrů klesání s výhledem na cílovou rovinku si užijí nejen sjezdaři.

    Hlinecký hřebec 2018 – týmové stříbro

    Výsledky:

    Fotogalerie:


  • Nové termíny MTB Vrchoviny

    Na MTB Vrchovině došlo k několika změnám v rozpisu závodů. Nové termíny už jsou zaktualizovány i v naší tabulce. Na poslední srpnovou sobotu teď tedy vychází mimo Dalečína a Vranova ještě cross-country v Boskovicích, kde vloni Moravci předvedli mistrovsky vyladěné závodní tratě po stránce technické i organizační. Vzhledem k našemu příslibu účasti v Dalečíně musíme doufat v další změny termínů 😉


  • Kráľ Záhoria

    Díky této akci jsme měli možnost navštívit moc hezký kout Bílých Karpat. Zázemí závodu, start i cíl leží v rekreační oblasti Zlatnická dolina asi 5 km východně od Skalice na hranici CHKO. Parkuje se přímo v dějišti na rozlehlé louce, která poskytuje maximální komfort pro závodníky i doprovod, místo jak dělané na piknik.

    První kilometry vedou po zpevněných cestách, ale už na 8. km přichází členitý a technicky vydařený úsek trati, kde jsou vystavěné dřevěné lávky, klopené zatáčky a nějaké skoky. Kdo do toho vletí bez varování plnou parou, nudit se nebude. Úsek je zakončený strmým srázem kolmo přes potok a vyjíždíme na asfalt jen kousek od startu. Měl jsem dojem, že některé lahůdky bylo možné překonat alternativní trasou, ale většinou to tam nikdo neřídil a v závodě nebyla šance pročítat cedulky na stromech. Následující kilometry pokračujeme po zpevněných lesních cestách v rychlém tempu, které vybízí spolupracovat. Rozhoduje se tradičně v kopcích, kde dochází k přeskupování sil. Dalších 25 km ve dvou stíháme 3člennou čelní skupinku, která je na dohled, ale za celou dobu nejsme schopni ten rozdíl dotáhnout. Na 40. km těsně před horskou prémií opouštím Káju a řeším defekt zadního kola (+48 s). Z vrcholu stoupání (Čupy, 574 m) začíná nádherný sjezd po lesních cestách a pěšinách, kdy během 5 km ztrácíme skoro 300 výškových metrů. Poslední kilometr vede členitým terénem po uměle vybudovaných trailech, paráda. Na 45. km se už podruhé dostáváme blízko startu a cíle, ale trasa pokračuje překvapivě na opačnou stranu, do kopce. Objevují se pravděpodobně závodníci na krátké trati. Na asfaltu změť různobarevných šipek oběma směry, na křižovatkách nikdo a vzrůstající nejistotu přiživují další tápající borci. Po 2.5 km stoupání zdánlivě vpravo, na asfaltu chaotické šipky, ale opodál stojí nějaký pořadatel, tak sláva. Ptám se, stačilo mávnout, ale on sám jakoby nevěděl. Chvilku váhal, pak něco nesrozumitelně mluvil, a nakonec mě natvrdo poslal znovu do stoupání na horskou prémii, přestože viděl, že jedu odspoda do cíle 5. v pořadí. Nejdřív to dávalo smysl spolu s informací, že nějaká část trati se měla jet 2x, ale když tachometr výrazně překročil deklarovaných 50 km, bylo jasné, že už není kam spěchat. Jednalo se o jinou část. Ze záznamu GPS je vidět, jak byla trať zamotaná. V oblasti TrackPointu 6665 se míjely 2 okruhy a pořadatel, který to tam měl za úkol koordinovat, o tom buď nevěděl, nebo si dal pár kousků navrch.

    Ještěže v našem týmu o nějaké výsledky nejde, jinak je letošní situace zralá odevzdat kolo do starého železa a jít dělat něco jiného 😉


  • ČP XCO Brno

    Říkám si vlastně, čí nápad to původně byl, že jsme se v neděli ráno ocitli na brněnském okruhu, kde zrovna startoval 2. závod českého poháru horských kol v Cross Country. Podezírám Radima, který tady už v minulosti závodil a má k této trati citovou vazbu.Když hlavní rozhodčí zařval, že do startu zbývá „PATNÁCT“ (vteřin), odhadoval jsem, že v armádě by udělal kariéru. Asi jsou lákavější způsoby, jak prožít nedělení slunečné ráno, ale už jsme tam stáli. Poslední okamžiky před startem většinou moc pohody nenabízí, zvlášť ne v těžkých a intenzivních závodech, kdy tělo pracuje na absolutní maximum a každá ztráta koncentrace znamená problémy, ale s výstřelem to všechno mizí a závodníci přepínají do režimu lovců.

    V tomto závodě jsme mohli těžit z výhod domácí trati a v předstihu se zajet podívat, o co tam vlastně půjde. V tréninku trať nebyla špatná, ale postupně, jak na přeschlém terénu přibýval prach, začaly některé úseky na kamenech dost klouzat a ve sjezdech bylo potřeba ubrat. Navíc proti přírodním okruhům se hlavně v paralelním sjezdu střídaly různé typy povrchů (prach, štěrk, kořeny, hladké a hrubé kameny, zpevňovací síta, betonové tvárnice, prkna) a bylo potřeba si dobře rozmyslet, jak a kam se opřít. Špatná volba stopy se dala jen těžko zachránit, a tak někteří závodníci nedobrovolně mizeli v oblacích prachu směrem k zemi. Naštěstí v rychlostech, kdy o nic vážného nešlo.Po 4 okruzích jsme tu trať zničili ještě víc, ale odpoledním elitním kategoriím to moc nevadilo, protože časy, které tam ti nejlepší zajeli, zasluhují respekt.

    Výsledky (masters)

    Fotogalerie: