• Category Archives Události
  • Stoneman

    Chceš se vrátit ke svým kořenům, chceš si užívat přírodu a chceš se nechat zavést do světa plného emocí – k pocitu, o který by při bikingu vlastně mělo jít: ne o výkon, ne o techniku, ale o zážitek v přírodě – STONEMAN MIRIQUIDI – je přesně to co hledáš, 163 kilometrů vedoucích přes dvě země a devět vrcholů, stačí jen chtít …

    Byly to skoro tři roky, co nám náš kamarád Olíno pln nadšení z právě dokončeného zlaťáka nadělil startovní balíčky s tím, že tohle prostě musíme zažít, nápad se nám zdál dost blbej na to, abychom to nezkusili, navíc když se dobře vyspíš a dáš to za den máš zlatou sošku, dost dobrý ne? Stačilo jen najít vhodný termín a k němu objednat odpovídající počasí a už frčíme směr Krušky.
    Ubytovali jsme se na Božím Daru, strategicky výhodné, přímo na trati. Finišer kartu jsme měli ráno odevzdat hned přes kopec v Oberwiesenthalu, to jsme si omrkli den předem v rámci vyjížďky, zkusili jsme si projet Bikové okruhy Lukáše Bauera a Jense Weisfloga a se slepicemi vyrazili do regálu. Ráno jsme vstávali velmi brzo, délka a převýšení budily respekt. Vyráželi jsme v 5:30 s prvním světlem a první štípání karet proběhlo za východu slunce na Fichtelbergu. Trasa je krásná, perfektně značená a nevynechá jedinou rozhlednu v okolí, tam je vždycky možnost nějakého občerstvení. Krásně to odsýpá, pořád je na co koukat. Kolem desáté se na nás převrátilo nebe a my zmokli jak psi. Vzhledem k tomu, že byly hlášeny třicítky to bylo celkem osvěžující.
     Na německé straně není žádný problém s občerstvením, lidé mají colu v plechu venku v kýblech před domem a kasičku na drobné hned vedle, pro bikery nechávají  otevřené zahrádky s možností dopustit si vodu, nebo si udělat servis na kole. Česká strana je o poznání horší a nevyplatí se moc taktizovat, prostě když můžeš najez a napij se! Při téhle délce (163 km) jsme zvolili naprosto pohodové tempo, pauzu na oběd jsme dali pod single traily v Rabenbergu, výborné špagety, další jídlo pak kousek pod Klínovcem, tam proběhla palačinka. Jelo se nám opravdu perfektně, tak nás  nerozhodila ani závěrečná třešeň na dortu v podobě stoupání z Jáchymova na Klínovec, to bez mluvení snese srovnání s kopci z naší oblíbené Sella Ronda Hero. Po posledním štípnutí karty na Klínovci hurá na hotel vyměnit finišer kartu za zlatou sošku a honem na večeři. Vítej v Česku bratře, my už nevaříme! Odměnili jsme se vyprošeným utopencem.
     Celkem to dalo 165 km a 4 300 metrů převýšení i s jídlem za 14 hodin a tak jsme si přivezli Zlatého Stonemana. Moc se nám to líbilo a rozhodně se to vrátíme zopakovat.
    SPORTU ZDAR, Dušan S Janou


  • Dětský cyklistický závod Březina 2018 – výsledky

    Dětský cyklistický závod Březina 2018

    Gratulujeme všem závoďákům sobotní březinské „race“ k bezvadným výkonům a speciálně těm nejrychlejším:

    Kategorie dívky 6 – 7 let
    1. Lenka Hošková
    2. Monika Bednářová
    3. Denisa Hošková
    Kategorie chlapci 6 – 7 let
    1. Dalibor Neužil
    2. Jakub Šlégl
    3. Ondřej Polák
    Kategorie dívky 8 – 9 let
    1. Barbora Vyhnánková
    2. Rea Coufalová
    3. Thea Coufalová
    Kategorie chlapci 8 – 9 let
    1. Marek Bednář
    2. Tomáš Vaněk
    3. Kryštof Matouš Patočka
    Kategorie dívky 10 – 13 let
    1. Tereza Machátová
    2. Nikola Měřínská
    3. Veronika Křivonožková
    Kategorie chlapci 10 – 13 let
    1. Lukáš Paděra
    2. Michal Vaněk
    3. Jakub Vyhnánek

     
    … závěrem slovo předsedy CGB Kamila Bednáře:

    V sobotu 8.9.2018 se konal již 5. ročník dětského cyklistického závodu. Počasí nám vyšlo skvěle a tak nemohlo nic zabránit vynikajícím sportovním výkonům všech zúčastněných dětí. Přípravy na závod se nesly v řádu několika týdnů a postupně finišovaly v pátek veček, kdy členové CGB vytyčili trasu závodu. Samozřejmě toho hned využilo několik dětí, které už v pátek téměř za tmy testovaly trať a připravovaly taktiku pro sobotní závod. Následující den byl v 8 hodin ráno postaven startovací oblouk, který svou velikostí dodával tu správnou sportovní atmosféru a již nic nemohlo zabránit prezenci, která odstartovala v 9.00 a během ní se do závodu přihlásilo bezmála 80 malých závodníků, kteří byli rozděleni do kategorií dle svého věku. Celý závod se nesl v krásné sportovní atmosféře a pevně věříme, že si ho užily nejen děti, ale i skvěle fandící rodiče. Na závěr bych rád všechny děti pozval na 6. ročník, který se uskuteční na Mezinárodní den dětí a to v sobotu 1.6.2019. Sportu zdar a kolu zvlášť 🙂


  • Další Březinský dětský cyklozávod je za námi

    Už je to zase rok (letos dokonce ještě o něco víc) a už tu máme zase tradiční Březinský dětský cyklovzávod, tentokrát s pořadovým číslem 5.
    Letos jsme termín závodu, z důvodu školního výletu, přesunuli z počátku června na začátek září a ukázalo se, že to rozhodně nebylo na škodu. Předzávodní přípravy probíhaly sice ještě za chladnějšího rána, ale jak se objevilo slunce na trati, bylo jasné, že počasí na závody nám zase přeje. Už půl hodiny před začátkem registrace se začínali sjíždět první nedočkaví závodníci. Museli však čekat než se registrace ukončí a tak zatím ladili svoje kola, zahřívali svaly a obhlíželi trať. Startovní výstřel zazněl kolem desáté hodiny a do závodu tak vpustil, jako první, děti do pěti let na odrážedlech – některé ještě v doprovodu rodičů. Potom následovali děti opět do pěti let, tentokráte však již jen na kolech a pak se pokračovalo dle kategorií, holky a kluci zvlášť.
    Děti nabité plnými silami po velkých prázdninách, ze sebe vydali to nejlepší a bylo to vidět. Závodům nechybělo nic oproti závodům dospělým – nervozita na startu, urputné boje na dráze, dramatické okamžiky, spocená čela i závěrečný oddech po projetí cílem. Fandilo se opravdu hlasitě a diváci hnali svým povzbuzováním téměř 80 závodníků od začátku až do konce. Za vydatného potlesku pak proběhlo vyhlášení vítězů a rozdání medailí a cen všem účastníkům.
    Za pořádající členy Cyklogangu Březina děkujeme všem za návštěvu a podporu.

    Za fotografie děkujeme Svatoši Coufalovi, jehož všechny fotografie ze závodu si můžete prohlédnout zde.


  • Jeli jsme HoPáDal 2018

    Už počtvrté v řadě měli závodníci Cyklogangu příležitost startovat v nevšedním závodě horských kol v Dalečíně. Tenhle závod, situovaný v divokém terénu Vírské přehrady, od začátku vnímáme jako prestižní záležitost a dnes už i tradici. Pohostinnost a přátelská atmosféra pořádajícího spolku Cykloklub Dalečín znovu překonává vše, na co jsme během sezony zvyklí.

    Kvalitní zázemí, vynikající občerstvení, spousta originálních dárků, zajištění tratí, časomíra, výsledkový servis, slavnostní vyhlášení, dětské závody… to vše je prací mnoha místních lidí, kteří každoročně spojí své síly a vytvoří jedinečné podmínky pro sportovce. Jim patří velký dík.

    V 10h dopoledne ale odhazujeme sentiment a mobilizujeme síly na to, co nás čeká. Trať závodu tady zkrátka není a nikdy nebude zadarmo. Na startu navíc stojí silní soupeři z regionu, kteří už si „přiměřené“ tempo pohlídají. Startovní pole ale není jen první lajna. Hned za zády máme kvalitní sportovce, kteří očividně nečekají na den, kdy jim „vizionáři“ namontují na kolo motor, nebo Nutrend namíchá nový gel. Nepochybují o tom, co dělají. Vědí, že sílu, vůli a odolnost získanou v tréninku, zúročí nejen v závodě, ale především v běžném životě, že to jsou spojité nádoby. Meziroční zlepšení zdejších závodníků dává jasnou odpověď, jak společnost v této části Vysočiny vnímá sport. Domácí letos měli co slavit a předvedené sportovní výkony slibují velké drama v bitvě o přední pozice příštích ročníků. Pro Cyklogang bude ctí, opět být u toho.

     


  • Hlinecký hřebec 2018

    Hlinecký hřebec je závod, kde to celé začalo, tady se v roce 2016 zformovala skupinka lidí kolem velitele Aleše Peprného a brzy na to Cyklogang jmenoval svůj závodní tým. Jak jsme si potvrdili i tuto sobotu, ani po absolvování desítek MTB soutěží naše vášeň pro horská kola nevychladla.

    Hlinecký hřebec 2018 – start trati 46km

    Úspěch týmu od začátku stojí na mimořádných schopnostech našich borců poradit si v jakýchkoliv podmínkách. Jinak si totiž nelze vysvětlit fakt, že Cyklogang obhájil loňské stříbro v týmové soutěži, přestože Měřákovi během závodu upadlo zadní kolo…

    Hlinecký hřebec 2018 – Měřák

    Nefunkční řazení na obou koncích 12-ti rychlostní kazety Sram Eagle, jako první příznak problému, nebyl pro našeho borce dostatečný důvod něco zkoumat a pokračoval v tvrdých podmínkách hlinecké trati s rozsahem převodů dětského kola Dráček. Zastavil, překvapivě, až když mu upadlo zadní kolo i s kazetou a bleskově lokalizoval závadu v povolené ose 12x142mm. V tu chvíli bylo rozhodnuto, stačilo nalézt osu, kolo a zbytek kola, probodnout to celé dohromady skrz karbonovou zadní stavbu a pořádně utáhnout. Náš jezdec, jakoby tušil, že právě tady se rozhoduje týmová bitva o stupně vítězů, umínil si, že v Hlinsku před sebe už nikoho nepustí. Ani velitel nemohl konstatovat úplně hladký průběh závodu, když pohledem na spektrum své tepové frekvence odhalil, že mu nechutná ionťák. Obrat k lepšímu nastal bezprostředně poté, co vypustil obsah svých nádrží na pole a natankoval nové tekutiny na nejbližším bufetu. Aktuální data ze všech možných snímačů najednou začaly dávat smysl a velitel se zodpovědností sobě vlastní dovezl do cíle svůj příspěvek k celkovému umístění našeho týmu.

    Hlinecký hřebec 2018 – Alda (velitel)

    Organizátoři hřebce se vrací ke kořenům, což platí symbolicky i doslova. Kořenů a klacků bylo na trati požehnaně a pro některé borce to bohužel znamenalo nedobrovolný konec závodu a návrat do servisu, i takový je sport. Trať hřebce je atraktivní především díky několika vydařeným úsekům. První „hotspot“ je fyzicky i technicky náročné singl stoupání těsně po startu. Úsek, sjízdný asi pro třetinu startovního pole, je navíc záludný tím, že začíná v místě, kde závodníci ještě nejsou rozřazeni podle výkonnosti. Zmatenou situaci na startu letos dovršil incident, kdy organizátor vykázal domácího borce z TOP 10 na konec startovního pole a prakticky ho tím diskvalifikoval z bojů o bednu. Po živelném výjezdu na Hradiště se trať i emoce zklidní a to, co zbylo z pelotonu, pokračuje rychlými úseky v lehkém terénu po cestách a pěšinách. Druhý hotspot leží na Ratajích na 30. km. Jedná se o zábavný trail po kamenech a kořenech v korytě potoka, kterému letos předcházel nový klikatý úsek mezi stromy. Fyzicky to těžké není, ale technicky ano, protože na velkých ostrých kamenech hrozí průraz pneumatiky. Třetí zajímavé místo je od 40. km, kde se závodníci spouští roklí podél potoka dolů k Chrudimce. S uměle budovanými traily to nemá nic společného, terén je drsný, pěšina jen lehce projetá, klacky, kořeny, kameny a členitý profil. V těžších úsecích je doskládáno pár kamenů, jinak čistě přírodní povrch. Finální sjezd do cíle po strmých stezkách svahů hlinecké sjezdovky je pak odměna pro všechny, kteří okruh dokončí. 100 výškových metrů klesání s výhledem na cílovou rovinku si užijí nejen sjezdaři.

    Hlinecký hřebec 2018 – týmové stříbro

    Výsledky:

    Fotogalerie:


  • Jekolka 2018

    O víkendu 12. – 13. května probíhal na základně v Jedovnicích festival dětské cyklistiky Jekolka 2018. 2 dny plné závodů, dovedností a zábavy nejen na kole připravil pro děti zájmový spolek SINGLETRAIL Moravský kras. Citlivě postavené závodní tratě, profesionální časomíra s čipovou technologií Sportsoft, mohutné povzbuzování od Tomáše Lachmana z ČT i rodičů a štědré odměny pro malé závodníky – přesně to byly atributy, které v dětech dokázaly zažehnout nadšení a vůli překonávat překážky na cestě k cíli.

    Jekolka 2018
    Jekolka 2018
    Jekolka 2018

  • Kráľ Záhoria

    Díky této akci jsme měli možnost navštívit moc hezký kout Bílých Karpat. Zázemí závodu, start i cíl leží v rekreační oblasti Zlatnická dolina asi 5 km východně od Skalice na hranici CHKO. Parkuje se přímo v dějišti na rozlehlé louce, která poskytuje maximální komfort pro závodníky i doprovod, místo jak dělané na piknik.

    První kilometry vedou po zpevněných cestách, ale už na 8. km přichází členitý a technicky vydařený úsek trati, kde jsou vystavěné dřevěné lávky, klopené zatáčky a nějaké skoky. Kdo do toho vletí bez varování plnou parou, nudit se nebude. Úsek je zakončený strmým srázem kolmo přes potok a vyjíždíme na asfalt jen kousek od startu. Měl jsem dojem, že některé lahůdky bylo možné překonat alternativní trasou, ale většinou to tam nikdo neřídil a v závodě nebyla šance pročítat cedulky na stromech. Následující kilometry pokračujeme po zpevněných lesních cestách v rychlém tempu, které vybízí spolupracovat. Rozhoduje se tradičně v kopcích, kde dochází k přeskupování sil. Dalších 25 km ve dvou stíháme 3člennou čelní skupinku, která je na dohled, ale za celou dobu nejsme schopni ten rozdíl dotáhnout. Na 40. km těsně před horskou prémií opouštím Káju a řeším defekt zadního kola (+48 s). Z vrcholu stoupání (Čupy, 574 m) začíná nádherný sjezd po lesních cestách a pěšinách, kdy během 5 km ztrácíme skoro 300 výškových metrů. Poslední kilometr vede členitým terénem po uměle vybudovaných trailech, paráda. Na 45. km se už podruhé dostáváme blízko startu a cíle, ale trasa pokračuje překvapivě na opačnou stranu, do kopce. Objevují se pravděpodobně závodníci na krátké trati. Na asfaltu změť různobarevných šipek oběma směry, na křižovatkách nikdo a vzrůstající nejistotu přiživují další tápající borci. Po 2.5 km stoupání zdánlivě vpravo, na asfaltu chaotické šipky, ale opodál stojí nějaký pořadatel, tak sláva. Ptám se, stačilo mávnout, ale on sám jakoby nevěděl. Chvilku váhal, pak něco nesrozumitelně mluvil, a nakonec mě natvrdo poslal znovu do stoupání na horskou prémii, přestože viděl, že jedu odspoda do cíle 5. v pořadí. Nejdřív to dávalo smysl spolu s informací, že nějaká část trati se měla jet 2x, ale když tachometr výrazně překročil deklarovaných 50 km, bylo jasné, že už není kam spěchat. Jednalo se o jinou část. Ze záznamu GPS je vidět, jak byla trať zamotaná. V oblasti TrackPointu 6665 se míjely 2 okruhy a pořadatel, který to tam měl za úkol koordinovat, o tom buď nevěděl, nebo si dal pár kousků navrch.

    Ještěže v našem týmu o nějaké výsledky nejde, jinak je letošní situace zralá odevzdat kolo do starého železa a jít dělat něco jiného 😉


  • Cyklokroužek Singletrail

    Příjemné překvápko čekalo na děti ve středu po tréninku, když se vratily na základnu v Jedovnicích. Nečekaně se zde totiž objevila naše olympijská vítězka ve snowboardcrossu Eva Samková v doprovodu sportovních osobností a ochotně dětem zapózovala na společné fotce:

     

     


  • ČP XCO Brno

    Říkám si vlastně, čí nápad to původně byl, že jsme se v neděli ráno ocitli na brněnském okruhu, kde zrovna startoval 2. závod českého poháru horských kol v Cross Country. Podezírám Radima, který tady už v minulosti závodil a má k této trati citovou vazbu.Když hlavní rozhodčí zařval, že do startu zbývá „PATNÁCT“ (vteřin), odhadoval jsem, že v armádě by udělal kariéru. Asi jsou lákavější způsoby, jak prožít nedělení slunečné ráno, ale už jsme tam stáli. Poslední okamžiky před startem většinou moc pohody nenabízí, zvlášť ne v těžkých a intenzivních závodech, kdy tělo pracuje na absolutní maximum a každá ztráta koncentrace znamená problémy, ale s výstřelem to všechno mizí a závodníci přepínají do režimu lovců.

    V tomto závodě jsme mohli těžit z výhod domácí trati a v předstihu se zajet podívat, o co tam vlastně půjde. V tréninku trať nebyla špatná, ale postupně, jak na přeschlém terénu přibýval prach, začaly některé úseky na kamenech dost klouzat a ve sjezdech bylo potřeba ubrat. Navíc proti přírodním okruhům se hlavně v paralelním sjezdu střídaly různé typy povrchů (prach, štěrk, kořeny, hladké a hrubé kameny, zpevňovací síta, betonové tvárnice, prkna) a bylo potřeba si dobře rozmyslet, jak a kam se opřít. Špatná volba stopy se dala jen těžko zachránit, a tak někteří závodníci nedobrovolně mizeli v oblacích prachu směrem k zemi. Naštěstí v rychlostech, kdy o nic vážného nešlo.Po 4 okruzích jsme tu trať zničili ještě víc, ale odpoledním elitním kategoriím to moc nevadilo, protože časy, které tam ti nejlepší zajeli, zasluhují respekt.

    Výsledky (masters)

    Fotogalerie: