Stoneman

Chceš se vrátit ke svým kořenům, chceš si užívat přírodu a chceš se nechat zavést do světa plného emocí – k pocitu, o který by při bikingu vlastně mělo jít: ne o výkon, ne o techniku, ale o zážitek v přírodě – STONEMAN MIRIQUIDI – je přesně to co hledáš, 163 kilometrů vedoucích přes dvě země a devět vrcholů, stačí jen chtít …

Byly to skoro tři roky, co nám náš kamarád Olíno pln nadšení z právě dokončeného zlaťáka nadělil startovní balíčky s tím, že tohle prostě musíme zažít, nápad se nám zdál dost blbej na to, abychom to nezkusili, navíc když se dobře vyspíš a dáš to za den máš zlatou sošku, dost dobrý ne? Stačilo jen najít vhodný termín a k němu objednat odpovídající počasí a už frčíme směr Krušky.
Ubytovali jsme se na Božím Daru, strategicky výhodné, přímo na trati. Finišer kartu jsme měli ráno odevzdat hned přes kopec v Oberwiesenthalu, to jsme si omrkli den předem v rámci vyjížďky, zkusili jsme si projet Bikové okruhy Lukáše Bauera a Jense Weisfloga a se slepicemi vyrazili do regálu. Ráno jsme vstávali velmi brzo, délka a převýšení budily respekt. Vyráželi jsme v 5:30 s prvním světlem a první štípání karet proběhlo za východu slunce na Fichtelbergu. Trasa je krásná, perfektně značená a nevynechá jedinou rozhlednu v okolí, tam je vždycky možnost nějakého občerstvení. Krásně to odsýpá, pořád je na co koukat. Kolem desáté se na nás převrátilo nebe a my zmokli jak psi. Vzhledem k tomu, že byly hlášeny třicítky to bylo celkem osvěžující.
 Na německé straně není žádný problém s občerstvením, lidé mají colu v plechu venku v kýblech před domem a kasičku na drobné hned vedle, pro bikery nechávají  otevřené zahrádky s možností dopustit si vodu, nebo si udělat servis na kole. Česká strana je o poznání horší a nevyplatí se moc taktizovat, prostě když můžeš najez a napij se! Při téhle délce (163 km) jsme zvolili naprosto pohodové tempo, pauzu na oběd jsme dali pod single traily v Rabenbergu, výborné špagety, další jídlo pak kousek pod Klínovcem, tam proběhla palačinka. Jelo se nám opravdu perfektně, tak nás  nerozhodila ani závěrečná třešeň na dortu v podobě stoupání z Jáchymova na Klínovec, to bez mluvení snese srovnání s kopci z naší oblíbené Sella Ronda Hero. Po posledním štípnutí karty na Klínovci hurá na hotel vyměnit finišer kartu za zlatou sošku a honem na večeři. Vítej v Česku bratře, my už nevaříme! Odměnili jsme se vyprošeným utopencem.
 Celkem to dalo 165 km a 4 300 metrů převýšení i s jídlem za 14 hodin a tak jsme si přivezli Zlatého Stonemana. Moc se nám to líbilo a rozhodně se to vrátíme zopakovat.
SPORTU ZDAR, Dušan S Janou