• Nové termíny MTB Vrchoviny

    Na MTB Vrchovině došlo k několika změnám v rozpisu závodů. Nové termíny už jsou zaktualizovány i v naší tabulce. Na poslední srpnovou sobotu teď tedy vychází mimo Dalečína a Vranova ještě cross-country v Boskovicích, kde vloni Moravci předvedli mistrovsky vyladěné závodní tratě po stránce technické i organizační. Vzhledem k našemu příslibu účasti v Dalečíně musíme doufat v další změny termínů 😉


  • Jekolka 2018

    O víkendu 12. – 13. května probíhal na základně v Jedovnicích festival dětské cyklistiky Jekolka 2018. 2 dny plné závodů, dovedností a zábavy nejen na kole připravil pro děti zájmový spolek SINGLETRAIL Moravský kras. Citlivě postavené závodní tratě, profesionální časomíra s čipovou technologií Sportsoft, mohutné povzbuzování od Tomáše Lachmana z ČT i rodičů a štědré odměny pro malé závodníky – přesně to byly atributy, které v dětech dokázaly zažehnout nadšení a vůli překonávat překážky na cestě k cíli.

    Jekolka 2018
    Jekolka 2018
    Jekolka 2018

  • Kráľ Záhoria

    Díky této akci jsme měli možnost navštívit moc hezký kout Bílých Karpat. Zázemí závodu, start i cíl leží v rekreační oblasti Zlatnická dolina asi 5 km východně od Skalice na hranici CHKO. Parkuje se přímo v dějišti na rozlehlé louce, která poskytuje maximální komfort pro závodníky i doprovod, místo jak dělané na piknik.

    První kilometry vedou po zpevněných cestách, ale už na 8. km přichází členitý a technicky vydařený úsek trati, kde jsou vystavěné dřevěné lávky, klopené zatáčky a nějaké skoky. Kdo do toho vletí bez varování plnou parou, nudit se nebude. Úsek je zakončený strmým srázem kolmo přes potok a vyjíždíme na asfalt jen kousek od startu. Měl jsem dojem, že některé lahůdky bylo možné překonat alternativní trasou, ale většinou to tam nikdo neřídil a v závodě nebyla šance pročítat cedulky na stromech. Následující kilometry pokračujeme po zpevněných lesních cestách v rychlém tempu, které vybízí spolupracovat. Rozhoduje se tradičně v kopcích, kde dochází k přeskupování sil. Dalších 25 km ve dvou stíháme 3člennou čelní skupinku, která je na dohled, ale za celou dobu nejsme schopni ten rozdíl dotáhnout. Na 40. km těsně před horskou prémií opouštím Káju a řeším defekt zadního kola (+48 s). Z vrcholu stoupání (Čupy, 574 m) začíná nádherný sjezd po lesních cestách a pěšinách, kdy během 5 km ztrácíme skoro 300 výškových metrů. Poslední kilometr vede členitým terénem po uměle vybudovaných trailech, paráda. Na 45. km se už podruhé dostáváme blízko startu a cíle, ale trasa pokračuje překvapivě na opačnou stranu, do kopce. Objevují se pravděpodobně závodníci na krátké trati. Na asfaltu změť různobarevných šipek oběma směry, na křižovatkách nikdo a vzrůstající nejistotu přiživují další tápající borci. Po 2.5 km stoupání zdánlivě vpravo, na asfaltu chaotické šipky, ale opodál stojí nějaký pořadatel, tak sláva. Ptám se, stačilo mávnout, ale on sám jakoby nevěděl. Chvilku váhal, pak něco nesrozumitelně mluvil, a nakonec mě natvrdo poslal znovu do stoupání na horskou prémii, přestože viděl, že jedu odspoda do cíle 5. v pořadí. Nejdřív to dávalo smysl spolu s informací, že nějaká část trati se měla jet 2x, ale když tachometr výrazně překročil deklarovaných 50 km, bylo jasné, že už není kam spěchat. Jednalo se o jinou část. Ze záznamu GPS je vidět, jak byla trať zamotaná. V oblasti TrackPointu 6665 se míjely 2 okruhy a pořadatel, který to tam měl za úkol koordinovat, o tom buď nevěděl, nebo si dal pár kousků navrch.

    Ještěže v našem týmu o nějaké výsledky nejde, jinak je letošní situace zralá odevzdat kolo do starého železa a jít dělat něco jiného 😉


  • Cyklokroužek Singletrail

    Příjemné překvápko čekalo na děti ve středu po tréninku, když se vratily na základnu v Jedovnicích. Nečekaně se zde totiž objevila naše olympijská vítězka ve snowboardcrossu Eva Samková v doprovodu sportovních osobností a ochotně dětem zapózovala na společné fotce:

     

     


  • ČP XCO Brno

    Říkám si vlastně, čí nápad to původně byl, že jsme se v neděli ráno ocitli na brněnském okruhu, kde zrovna startoval 2. závod českého poháru horských kol v Cross Country. Podezírám Radima, který tady už v minulosti závodil a má k této trati citovou vazbu.Když hlavní rozhodčí zařval, že do startu zbývá „PATNÁCT“ (vteřin), odhadoval jsem, že v armádě by udělal kariéru. Asi jsou lákavější způsoby, jak prožít nedělení slunečné ráno, ale už jsme tam stáli. Poslední okamžiky před startem většinou moc pohody nenabízí, zvlášť ne v těžkých a intenzivních závodech, kdy tělo pracuje na absolutní maximum a každá ztráta koncentrace znamená problémy, ale s výstřelem to všechno mizí a závodníci přepínají do režimu lovců.

    V tomto závodě jsme mohli těžit z výhod domácí trati a v předstihu se zajet podívat, o co tam vlastně půjde. V tréninku trať nebyla špatná, ale postupně, jak na přeschlém terénu přibýval prach, začaly některé úseky na kamenech dost klouzat a ve sjezdech bylo potřeba ubrat. Navíc proti přírodním okruhům se hlavně v paralelním sjezdu střídaly různé typy povrchů (prach, štěrk, kořeny, hladké a hrubé kameny, zpevňovací síta, betonové tvárnice, prkna) a bylo potřeba si dobře rozmyslet, jak a kam se opřít. Špatná volba stopy se dala jen těžko zachránit, a tak někteří závodníci nedobrovolně mizeli v oblacích prachu směrem k zemi. Naštěstí v rychlostech, kdy o nic vážného nešlo.Po 4 okruzích jsme tu trať zničili ještě víc, ale odpoledním elitním kategoriím to moc nevadilo, protože časy, které tam ti nejlepší zajeli, zasluhují respekt.

    Výsledky (masters)

    Fotogalerie:

     

     


  • XC Polička

    Poprvé v zeleném dresu a hned týmová jednička! Na to, že Radim své letošní výsledky stupňuje závod od závodu a své tradiční rivaly nechává daleko za zády, jsme si už zvykli. Málokdo ale čekal, že by mohl narušit křehkou rovnováhu sil obou týmů a na chvíli (doufejme) převzít kontrolu v CGB… Chtěli jsme svěží vítr do plachet, tak ho tu máme 😉

    Na své si v neděli přišli snad všichni závodníci, kteří se neschovávali za technické problémy a poprali se s perfektně postavenou tratí a nebývale kvalitními soupeři až do konce. Hned prvním příkladem promyšleného závodu byl bezpečný a spravedlivý start. Během 1 km nájezdu po široké a stále stoupající cestě až na vrchol sjezdovky mohl každý z devadesáti startujících rychle a bezpečně nalézt optimální pozici ve startovním poli.

    Trať samotná je ukázkou kvality. Přírodní okruh v bezprostředním okolí ski-areálu je plný technických překážek, které dokonale prověří obratnost a výkonnost závodníků. Nechybí zde strmá stoupání, prudké sjezdy, rozbité pasáže, kořeny, kameny, ostré terénní zlomy v horizontálním i vertikálním směru a rychlé členité úseky, kde kola snadno ztrácí kontakt s povrchem. Obtížnost je přímo úměrná rychlosti, takže trať je rozumně sjízdná pro hodně lidí. Brněnský Anthropos má místy možná těžší trať, ale pokud jde o zábavu na biku, nasadila Polička laťku dost vysoko. K zázemí závodu taky nelze mít připomínky, protože z tohoto místa je vynikající přehled o dění na trati a pokud jsem správně počítal, každého závodníka je odtud vidět 4x během jediného okruhu, který z 90% vede lesem! Kde jinde tohle mají a kde jinde Vám v cílové rovince usmaží čerstvé palačinky 😉

     


  • Krádež kola na KPŽ

    Tak tohle kolo ukradli zloději našemu kamarádovi Pavlu Z:

    Stalo se to v sobotu 21.4.2018 ve 14:20 na závodech KPŽ Trans Brdy v Dobřichovicích u Prahy na tomto místě. Kolo Focus (Shimano XT, DT Swiss 1700) bylo ukradeno ze stojanu před stánkem s občerstvením pro závodníky. Na řídítkách bylo modré startovní číslo 220 s čipem trasy B. Zlodějům stačila minuta bez dohledu. Je velmi pravděpodobné, že šlo o organizovanou partu, kdy někdo musel celou situaci předem vytipovat a další na jistotu kradl. Jákékoliv informace o události volejte prosím na tel. 603 729 583. Vedle morální satisfakce nabízí Pavel vysokou finanční odměnu za pomoc, vedoucí k získání kola zpět.


  • Trans Brdy 2018

    Z reportáží v médiích to tak nevypadá, ale ve skutečnosti to moc povedený závod nebyl a ten, kdo přijel férově zazávodit a poměřit síly s kamarády a kolegy, odjížděl z Dobřichovic pravděpodobně zklamaný. Skupině vandalů se totiž podařilo těsně před závodem a v jeho průběhu poškodit nebo pozměnit značení tras a prakticky tím znehodnotit výsledky, protože každého závodníka tato událost postihla trochu jinak.

    Startoval jsem ze 3. řady a jakmile jsme opustili asfalt, vše pohltila hutná vlna prachu. Směrem dolů bylo vidět po náboje. Chvilku poté došlo nalevo za mnou k těžkému pádu 2 závodníků ve velké rychlosti. Během zápolení o vlastní zdraví, jsem periferně zahlédnul kola a lidi v luftu, nic víc. Netuším, kdo takové nájezdy plánuje a kdo o ně stojí, je to pořád dokola.

    Pak přišel pořádný krpál, zmizel prach a začalo se závodit. Mírnou ztrátu pozice z nepříjemného nájezdu jsem rychle získal zpět během 3.5 km dlouhého stoupání na Chlum. Zlom nastal na 13.9 km. Jel jsem uprostřed 3-členné skupinky. Ten na konci zařval, že jedem špatně a měl zdánlivě pravdu. Na stromě byl křížek, který obvykle značí vybočení z trasy. Za námi ještě nikdo nebyl, a tak jsme to strhli doprava dolů po mlíku. Ani ne 100 m sjezdu a v protisměru se objevil Bouda. Bylo jasný, že je zle. Začalo se diskutovat, co a jak, kdo co kde viděl a neviděl a odzadu dojížděli další. Tady ten závod fakticky skončil i přes různé úvahy v článcích o vydařeném otvíráku. Postupně tam zmatkovalo asi 50 borců s ambicemi na bednu. Bouda a pár dalších se vrátili na původní trasu. Já zůstal ve větší skupince, protože sabotáž jsem nedomyslel a značku viděl zřetelně. Pokračovali jsme dolů. Další křižovatka bez značení, další zastávka a debata co dál. Někdo s mapou na řídítkách se ujal vedení a díky němu jsme vystoupali zpět na původní kótu o pouhých 200 m dál, než jsme trasu opustili. Ten úsek trval v mém případě 4:59 min a ostatním v závislosti, jak do té pasti dojížděli.

    Po návratu na značenou trasu se situace zdánlivě uklidnila. Pohyboval jsem se na čele skupiny a na dlouhých rovinkách před námi nikdo nebyl. Z omylu mě vyvedl nějaký člověk podél trati, který na otázku, jestli před námi někdo je, řekl že „jo, asi 100 lidí“. Nechápal jsem, jak by se tam asi mohli dostat, když při návratu na značenou trať, ani dalších 10 km tvrdého tempa nikdo nebyl. Peklo začalo přibližně od 25. km, kdy se na trati postupně začali objevovat závodníci se startovními čísly několik set. Hnali jsme to dopředu jako smršť a nebylo to nic platné, lidí spíš přibývalo. Vypitý a ucpaný bufet na 30. km hovořil za vše, minul jsem ho, i když mi docházela voda. Před smrtí žízní mě zachránil bidon na 2. bufetu, který mi podal neznámý spasitel/ka. Táhlý kopec na 42. km byl frekventovaný, asi jako když se vyvalí turistický zájezd z autobusu a to jsme byli v poslední třetině závodu.

    Do cíle jsem přijel 21. na konci sil, protože skoro celý závod probíhal ve velkém stresu a dohánění ztrát. Přesný tachec na řídítkách ukazoval 63.0 km / 1590 m (tlakoměr) a GPS v kapse 62.0 km / 2050 m. Tahle stříbrná medaile KPŽ bude vždy vyvolávat otazníky. Výsledky jsou téměř k ničemu, protože dopředu se nejasným způsobem dostalo hodně lidí a naopak řada borců s ambicemi odstoupila v průběhu zpackaného závodu, což v daném případě nepovažuji za slabost. Ti, co sjeli kvůli poničenému značení ze hřebene až někam do údolí, se popsaným problémům možná jen zasmějí…

    Dílo zkázy v Dobřichovicích dovršili gauneři, kteří kamarádovi během pár vteřin ukradli závodní kolo, které měl ve stojanu v areálu zázemí KPŽ před stánkem s občerstvením tak, jako desítky dalších lidí. Tady už končí zábava a začíná zamyšlení, jestli tohle je efektivní způsob závodění pro amatérského sportovce, který musí všechny ztráty vykrýt jinou prací.

    Trať závodu přitom není špatná a rozhodně ne zadarmo, ale bohužel leží v místech, kde je vysoká koncentrace různě zaměřených lidí, mezi nimiž vzniká velká nevraživost, vedoucí k tak nepochopitelným věcem, jako opakované zamčení lesní závory těsně před průjezdem oficiálně organizovaného závodu…

    Organizátorům KPŽ budiž ke cti, že tuto složitou a nepříjemnou věc řeší a vydali k tomu srozumitelné stanovisko. Osobně si myslím, že tlačit XCM závody do takhle exponovaných oblastí, znamená čelit řadě zbytečných problémů bez efektu.

    Odkazy:

    Záznam trasy GPS


  • Chřibská 50 2018

    Těžko si představit lepší zázemí pro dějiště cyklistického závodu, než výstaviště Floria v Kroměříži. Zvlášť v takový den, jakým byla prosluněná, téměř tropická sobota. Moderní areál „o velikosti čtyř hektarů obsahuje dvě výstavní haly, jeden hektar zastřešených pavilonů, šest jedinečných tematických zahrad a unikátní Dětský a sportovní svět, který nabízí desítky atrakcí pro děti i dospělé. Kolem výstaviště je parkoviště pro dva tisíce vozů. Celý areál je možné projít suchou nohou, což eliminuje vliv nepříznivého počasí. Samozřejmostí je moderní zázemí, pevné stánky, restaurace, ozvučení, ostraha, WC, zázemí a prostory pro doprovodný program.“ To vše dává závodu jedinečnou atmosféru.

    Aleš a já jsme měli z loňska vyjetou pozici v 1. vlně, zatímco Radim a Měřák si to museli odpracovat od spoda. Radimovi loni povolilo lanko od šaltru a nedojel. Péťa se na krátké trati řadila s ambicemi, odpovídajícími letošnímu nájezdu 75km.

    Start Chřibské padesátky, to je nefalšovaný masakr. Úvodní 4 km klikatého asfaltu připomínají ruskou ruletu. V pletonu je nervozita, každý chce dopředu, zepředu je to zazděné zaváděcími auty, neustále se mění směr i profil cesty, závodníci se na poslední chvíli vyhýbají chaoticky odstaveným autům, které se náhle vynoří odněkud z balíku, jede se na milimetry a brzdí se na krev. Drsňáci to berou po chodníku, po poli, škarpou, prostě kde se dá, není jim svaté vůbec nic. 😉 Celé to probíhá v rychlostech přes 40 km/h a s odstupy 0-30 cm. Komu se to nelíbí a nechá si nepatrný únikový prostor, okamžitě se propadá dolů. MTB je tvrdý sport a platí tady víc, než kde jinde, princip kolektivní viny, kdy za malou chybu zaplatí i všichni okolo. Nájezd do terénu je úzký a nepřehledný, ale konečně do kopce, konečně se to trhá, konečně každý za své. Byl jsem tam odhadem čtyřicátý, mírně se propadnul, ale jako zázrakem bez úhony. Nasadil jsem svižné tempo a na 6,5 km se překvapivě, podle známých tváří, vyloupla čelní skupinka. Chvíli s nimi, chvíli bez nich, chvíli i na špici, ale v ostrém stoupání na 9. km za to trhli a urvali nás. Zůstali jsme vzadu 2 a vydýchávali tu stíhačku po startu.

    Podruhé jsme je dotáhli na 18. km a zdálo se, že čelo závodu nikam nespěchá, asi čas oběda. Hostina skončila a stále nic, tak jsem skupinku drze předjel a jel si svoje. Několik kilometrů odpracovaných na špici ve svém tempu mi sedělo, ale na 27. km ve sjezdu bohužel přišel první defekt. Začal mi plavat předek. Vydržel jsem ve skupině až na 32. km, kde byl bufet. Měli tam i kompresor, ale jak naschvál vyletěla hadice z koncovky. Druhý pokus klasickou pumpou byl úspěšný, zdržení ale nepříjemné. Netrvalo ani 3 km a cítím pokles tlaku v zadní gumě. Těžko říct, jestli ty defekty spolu souvisely a jestli bok nebo běhoun. Zatáhlo se to samo, ale podezírám bok, vzhledem k pomalému poklesu. Vydržel jsem ještě klikatý sjezd lesem, ale pokračovat na tom zbývajících 15 km do cíle se mi nezdálo, nejelo to. Kapesní pumpou jsem dofukoval těsně po nájezdu na asfalt na 37. km za povzbuzování silničářů, kteří se přijeli podívat na závod. Předjížděli mě lidi, které už jsem 2x předjel; po startu a po 1. defektu a bylo jasné, že dobře rozjetý závod bere za své. Ohlédnu se a necelých 500 m zpátky se žene od pohledu tvrdá skupinka borců, kteří už z dálky nevypadali jako děti, vracející se ze školky. Vypadali jako rozjetý náklaďák, který smete všechno, co mu stojí v cestě. Na úniku před těmi zabijáky jsem se posunul ještě o 1 místo vpřed a s pokorou přijal 11. flek. V kategorii to stačilo na stříbro za Kájou Hartlem, který je ve 40letech stále schopný udávat tón těm nejlepším.

    V cíli jsem dostal čočku od velitele, ať už se vy…u na ty lehký gumy a jezdím to, co ostatní. Obratem mi vyjmenoval, co všechno jezdí ostatní, kolik to váží a měří na výšku, na šířku, na délku, jak se to chová na asfaltu, v terénu, za sucha, za mokra, v náklonu, pod zátěží, pod brzdama, pod parou, jaký to má specifický valivý odpor na referenčním přístroji a jak laboratorně změřené hodnoty korelují s wattmetrem v reálném provozu + skryté vlastnosti, o kterých zatím neví ani výrobce, a jaká je závislost všech těchto parametrů na opotřebení… Vzrušenou diskusi přerušila dobrá zpráva, že letošní výsledek mu v klidu stačí na start v 1. vlně příští rok, což je, přes chronický boj s nachlazením a jarní nepohodou v intenzitách, dílčí úspěch. Chvíli na to dojel vždy dobře naladěný Měřák, který opět nezvládnul zprovoznit Supa a stejně jako v Morkovicích objel celý závod na zimáku z nejlevnějších součástek Force, bez náznaku vyčerpání. Možná díky tomu neměl technické problémy a závod mu sednul. 10 minut ztráty na Aleše, je v takových podmínkách považováno za přijatelný výsledek. Spokojenost záhy ještě vygradovala výhrou piva v tombole. Péťa si přijela ve 2. polovině své kategorie a dovršila tím první letošní stovku. Výrazný zážitek byl ztráta bidonu, který v zápětí rozjela soupeřka (nechtěně), takže naše jediná žena na startu závod dokončovala v hypotonickém kómatu. Dramatické zlepšení jsme ale mohli vidět v přímém přenosu u Radima a myslím si, že proti loňskému podzimu to posunul ještě o kus dopředu. Radim dal všem jasně najevo, kdo je držitelem brněnského poháru horských kol za rok 2017. Jen tak dál, už za 14 dní si ho vypůjčíme na CrossCountry v Poličce pod značkou Poháru Českomoravské Vrchoviny, kde pokud všechno vyjde, pojede svůj životní závod v barvách CGB 😉

    Fotogalerie:

     


  • Profigang

    Předseda klubu pro letošek uvolňuje částku 10.000,- na proplácení startovného v ČR pro závodníky Cyklogangu. Podmínkou je dokončení závodu pod hlavičkou CGB a doklad o zaplacení startovného. Hodně štěstí všem členům v nové sezóně a skvělé výsledky!