... asi jinej gang ...

Expandmenu Shrunk

  • Soběšická Mulda

    21. ročník kultovního závodu „Soběšická Mulda“ je minulostí a Cyklogang v Brně na Lesné definitivně uzavřel závodní kapitolu 2017.
    Není jasné, co by se muselo stát, aby tento podnik zůstal stranou zájmu tvrdého jádra bikerské komunity. Licitovat o důvodech „vlhkého a chladného počasí, které letošní ročník doprovázelo“ je směšné. Odhodlání v mnoha tvářích napříč kategoriemi bylo jen krůček od „zažít a zemřít“. Své si k tomu vedle závodníků řekli i sportovci, kteří ze zdravotních nebo jiných důvodů nemohli stát přímo v bitevním poli, přesto svou přítomností přišli podpořit své kamarády i atmosféru klání, které je v Brně řadu let symbolem disciplíny cross-country jako takové.

    Přestože letos nebylo možné atakovat traťové rekordy, vzhledem ke stavu terénu, na atraktivitě závodu to neubralo nic. Technicky i fyzicky se jezdilo na hraně, stejně jako vloni. Had je rozumně sjízdný za každého počasí a zásadní problém nevzniknul ani v oblasti muldy, kde byla dobře zabezpečená trať. Smysl pro cit na brzdách tentokrát tříbil blátivý sjezd k „doktorovi“ i předchozí šikany, do kterých nebylo šťastné opírat se s vervou, typickou pro XC závody. Podle stavu oblečení mnoha rajdrů zřejmě došlo k významnému vytříbení citů, což se může hodit i mimo oblast MTB. Kdo neskončil u „doktora“, musel se poprat s následným těžkým stoupákem v hutném bahýnku, kde i přes snahy pořadatelů zpevnit kritické místo sítěmi, nebylo možné vyjet základní pravou stopu. Zleva velmi obtížně, na hraně možností i efektivity. Po rozbité cestě kolem zahrádek se jezdilo na krev a příp. městský radar v tomto místě, by zruinoval slušnou část startovního pole. Nicméně členitý závěrečný sjezdík pěšinou mezi stromy na měkkém podkladu opět přinutil domýšlet i krizové situace…

    Závěrem nezbývá, než vyslovit uznání týmu Zdeňka Bartoše za neuvěřitelných 21 let práce při organizovaní této úspěšné sportovní akce, a protože termín příštího ročníku byl zveřejněn bezprostředně po závodě, můžeme se těšit na pokračování i v roce 2018.

    3 bohaté fotogalerie ve špičkové kvalitě od profesionála Jardy Rezka:


  • KPŽ Vysočina Arena

    Ačkoliv nejsem příznivcem sportovních megaakcí, tak Nové Město v podání Kola pro Život vyšlo nad očekávání. A není to jen tím, že právě na Vysočině jsem před 30ti lety objevoval kouzlo cyklistiky…

    V sobotu dopoledne se do oblasti stahovala plynule jedoucí kolona aut se závodníky, kterých bylo nakonec přes 2200. Způsob, jakým desítky pořadatelů tuto kolonu poskládaly na přilehlá parkoviště, aniž by jediné auto muselo zastavit a následně kdokoliv mohl odjet, připomínal vojenskou přehlídku. V reálném světě situace nevídaná.

    Atmosféra samotné akce věrohodně dýchá z fotek a článků novinářů:

    A dalších zdrojů:

    Den jsme pojali jako rodinnou akci. Děti se po příjezdu okamžitě vrhly do Modré zóny a kola, která jsem jim vezl, zůstala ze 2/3 nevyužitá. O zábavu bylo postaráno jiným způsobem. Protože jsme parkovali asi kilometr od dějiště, potěšily nás služby hlídané úschovny a nakonec i možnost mytí kol – vše naprosto promptně bez čekání a front. Buď jsme měli štěstí, nebo budu muset přehodnotit názor na megaakce, tady to zkrátka fungovalo bezchybně.
    Další milé překvapení přišlo asi 15 min. po mém dojezdu do cíle. Přišel k nám někdo z pořadatelů KPŽ, předal růžové VIP náramky a pozval nás do vyhřívaného stanu ČS. Až později jsem si všimnul, že u vedlejšího stolu sedí elitní jezdec ČS a absolutní vítěz letošního seriálu KPŽ Pavel Boudný s týmovými kolegy. Asi jsme promarnili unikátní příležitost získat cenné sportovní know-how, jak dostat Cyklogang na úroveň silných profi týmů. 😉
    K pohodovému zhodnocení sportovní akce i regeneraci pochopitelně přispělo i kvalitní občerstvení, které zde bylo v rámci pozvánky all inclusive. Jak to celé vzniklo netuším, ale vzpomínat na to budeme rádi.

    Závod samotný přitom v takové pohodě nebyl. Komplikace se zrodily 2 dny před startem na svatého Václava při dobývání nejvyšší hory ČR. 18ti km pochod v Krkonoších s ratolestmi na ramenou se negativně podepsal na úponech stehenních svalů a přetížených lýtkách. Obyčejná chůze v horách, pro mé tělo vzácný pohyb, způsobila přetížení, které kulminovalo někdy v noci na sobotu. Startoval jsem smířený s variantou příp. odstoupit v průběhu závodu. Další komplikace nastaly při poslední kontrole techniky 2 min. před výstřelem. Přestože nová pneumatika už byla asi 2 týdny stabilní, zjistil jsem ztrátu tlaku předního kola. Asi další mikrotrhlinka bokem, protože mlíko nezabralo. Vozím v kapse malou pumpu, rychle jsem tam něco nahrnul a doufal… pak zazněl výstřel a bylo potřeba jet. Z výchozí pozice 90 jsem vyletěl nad Vlachovice v režimu XC závodů. Tady se dalo snadno předjíždět a nebyl problém, dostat se na optimální pozici – po 3.5km stoupání průběžně 29. místo. Často problematický start některých závodů zde byl vyřešený dobře, i když bych raději startoval z pozice, která odpovídá abs. pořadí v cíli. Algoritmy výkonnostních indexů KPŽ možná vykazují drobnou nepřesnost. Zatimco tělo pod dávku adrenalinu závodní eufórie relativně spolupracovalo a lýtka pracovaly zase ve známém rozsahu, technika nikoliv. O tom, že mlíko opět nezabralo, jsem se přesvědčil právě ve Vlachovicích v ostré zatáčce na asfaltu při smyku předního kola. Smyk jsem nějak vyrovnal, ale defekt ne. Následovalo 5km téměř po ráfku, kdy jsem se nedokázal udržet ve skupinkách, které mě průběžně dotahovaly a hledal vhodné místo pro zastávku. Takové se našlo v pomalém singl stoupání poblíž Brožovy skály. Čisté zdržení na dofouknutí pumpou 1:30 podle záznamu gps a další propad o 4 desítky míst dolů – souvisle jedoucí dav rychlostí 12 km/h. Tady jsem to chtěl zahodit do lesa. LiteSkin je dobrý sluha, ale zlý pán. Poslední kapkou bylo probíjet se tou vřavou zase dopředu na úzkých lesních pěšinách. Podobně to vypadalo na singlu pod Žákovou horou. Teprve pak nastalo zklidnění a z aktuální průběžné pozice asi 50 jsem mohl nasadil optimální tempo. Pneumatika se chytla. Tlak byl přibližně o 0.3 baru nižší, v ostrém náklonu zpívala, ale zastavit podruhé jsem rozhodně neměl chuť. Postupně jsem dojížděl různé skupinky a jednotlivce, kteří se plynule objevovali a zase mizeli. Charakter trati byl docela svižný, obtížné pasáže na podobných maratonech nebývají. Koncovky závodů většinou nezvládám, ale tady se mi dařilo jít dopředu až do finále. V druhé půlce trati foukal nepříjemný čelní vítr a rozhodovala schopnost poskládat se za řídítka. Kdo neřeší strečink, tvrdě si to odpracoval. Štastlivci se k někomu přisáli, zbytek jel za své. V poslední fázi závodu jsem míjel kluky, kteří už neměli dost sil, aby se zařadili, úsek od Sykovce byl hodně vysilující. Za sólo dojezd jsem byl rád, do případného spurtu bych moc nezrychlil. Překvapení čekalo v cíli, protože v reálném čase jsem neměl přehled, kde ve své kategorii jedu. Divácká kulisa v cílové rovince Arény byla strhující.

    Přes všechny zbytečné komplikace, kterým se dalo předejít, převládá spokojenost. Někteří dopadli mnohem hůř. Ve sjezdu z Devíti skal byly ostré žulové kameny. Podle popisu odhaduji, že tady někde skončil Jaroslav Kulhavý. Roztřískat na těch šutrech kolo nevyžadovalo žádné zvláštní dovednosti.

    Bronz pro CGB na hlavní trati v kat. 30-39 a konkurenci velkého závodu s odstupem 1:22 na vítěze znamená, vedle letošních výsledků v Poháru Drahanské vrchoviny, další vrchol sezóny pro náš tým.


  • PDV #14

    V sobotu 16. září se jel předposlední závod letošní MTB vrchoviny v Knínicích u Boskovic. Terén byl po vytrvalém dešti hodně mokrý, povrch se měnil a některé úseky klouzaly, takže nebyla nouze o neplánované výlety ze sedla 🙂 Víc, než hrubá síla, zde rozhodovala zkušenost, práce s těžištěm, kruhový záběr a šikovnost. V takových podmínkách se v kategorii muži ELITE nejlépe zorientoval Jirka Ošťádal (Brno, Enjoy riding team), už jistý vítěz celého podniku, který s velkým náskokem vybojoval další prvenství vrchoviny, gratulujeme!
    Zdá se, že nová, technicky propracovaná trať v Knínicích, včetně bezchybného organizačního zajištění závodu, bude cenným příspěvkem v repozitáři závodních okruhů atraktivního MTB seriálu. Zajímavá možnost pro všechny, kteří se startem dosud váhali, se nově otevírá díky alternativní trase, která vynechává úseky s vysokou mírou technické obtížnosti. Vrchovina, která svými nezpochybnitelnými kvalitami oslovuje stále více závodníků v našem okolí, získává další trumf.


  • Pozvánka na Muldu

              

     

    Milí přátelé horských kol,

    zveme vás na 21. ročník Pell’s Soběšické Muldy a 16. ročník Autonova Muldičky které se budou konat v neděli 8. října 2017 na obvyklém místě na Lesné.

    Nezapomeňte se přihlásit na závod na webu předem a pokud vás v rodině jezdí víc, tak se přihlaste i do soutěže rodinných týmů.

    Veškeré podrobnosti najdete na webech
    Mulda: http://www.czex.cz/mulda
    Muldička: http://www.czex.cz/muldicka


  • Nezničitelný Ron

    Kvalita závodní techniky umí překvapit v obou směrech. V tom pozitivním třeba tahle pneumatika Schwalbe Rocket Ron 2.25“ EVO LiteSkin:

    Nezničitelný Ron

    Když měla najeto 5750km na předku bez jediného defektu, dostala druhou životní šanci na zadním kole, kde má aktuálně natočeno dalších 2299km, celkem tedy 8049km. Za necelé 2 roky prošla ohněm všech závodů pod hlavičkou CGB a jak je vidět, poslední hřebíček do rakve nebyl ani ten na obrázku, protože ke ztrátě tlaku nedošlo. Jediný důvod, proč už dávno neodešla na odpočinek, je ten, že stále drží jak bestie 😉


  • Tirebooster

    Pro ty, co občas zažívají infarktové stavy při nahazování patky bezdušáků, nebo se jim nechce tahat s kompresorem, zde máme tip od pariho na fajn pomůcku:



top